Menu

Čína

Černé palivo v červených číslech

V zemi s celosvětově největší spotřebou uhlí se rýsuje změna – v roce 2014 se snížila spotřeba hlavního fosilního paliva a obnovitelné zdroje posílily. Vytíženost uhelných elektráren klesá.

Čína spotřebuje více uhlí než kterákoliv jiná země na světě. V průběhu posledních patnácti let, kdy vyráběla zboží pro celý svět a její vnitřní trh zažíval rychlý růst, se spotřeba uhlí zdvojnásobila. Jenom v letech 2010–2014 byly v Číně postaveny uhelné elektrárny s celkovým výkonem 228 gigawattů. Za rok se v nich vyrobí třikrát více elekřiny, než kolik se jí spotřebuje v celém Německu. Vzhledem k intenzivnímu spalování uhlí již Čína vypouští do ovzduší výrazně více oxidu uhličitého než Spojené státy americké, které se v této oblasti dlouhodobě držely na prvním místě. Při přepočtu emisí na jednoho obyvatele je nicméně Čína za USA ještě pozadu. Při součtu všech emisí vypuštěných do ovzduší od roku 1990 však Čína Spojené státy v příštích letech patrně předežene.

V roce 2014 však došlo k výraznému průlomu: poprvé po více než třech desetiletích totiž spotřeba uhlí v Číně meziročně klesla, a to o 2,9 procenta. Dovoz uhlí se přitom snížil o jedenáct procent. Mezinárodní energetická agentura ještě nedávno předpovídala jeho nárůst až do roku 2020. Ačkoliv klesl podíl uhlí v energetickém mixu, spotřeba energie narostla o 3,9 procenta a hrubý domácí produkt dokonce o sedm procent. Je však otázkou, zda se bude od sebe i nadále dařit oddělovat rozvoj hospodářství a spotřebu uhlí, či zda se jednalo o pouhou výjimku.

Pokles spotřeby uhlí není zcela náhodný. Čínská vláda si předsevzala spotřebu uhlí omezit, a to z nejrůznějších důvodů. Velký problém totiž představuje smog. Znečištěné ovzduší způsobuje astma a zvyšuje riziko rakoviny, a proto se jeho řešení stává pro čínskou veřejnost a obzvláště pro postupně se prosazující střední vrstvu významnou prioritou. V této souvislosti způsobil na začátku roku 2015 velký rozruch dokumentární film novinářky Čchaj Ťing Pod kupolí, který pojednává o celosvětovém problému znečištěného ovzduší. Tento snímek – nyní úředně cenzurovaný – zhlédlo během tří dnů přes 150 milionů Číňanů.

Mimo jiné i kvůli rostoucí nespokojenosti obyvatelstva se řada měst rozhodla uzavřít staré uhelné elektrárny. V současné době přistoupil ke snížení spotřeby uhlí na tucet čínských provincií. Snahu by měl podpořit i plánovaný vnitrostátní systém obchodování s povolenkami. To by mělo napomoci dosažení cíle akčního plánu energetické rozvojové strategie, který požaduje snížit podíl uhlí na celkové spotřebě energie z dnešních 64,2 procenta na 62 procent v roce 2020.

Čína spaluje takové množství uhlí, že když její spotřeba klesne jen o pár procent, přinese to s sebou výrazné snížení globálních emisí.

Čínská vláda také podporuje rozvoj obnovitelných zdrojů. Do roku 2020 by měla nefosilní paliva – včetně jaderné energie – pokrýt minimálně 15 procent spotřeby primární energie. Na rok 2030 je laťka nastavena na úroveň 20 procent. V současné době neinvestuje žádná země na světě tolik prostředků do vodních, větrných a solárních zdrojů jako Čína. V roce 2014 dosahovaly příslušné investice téměř 90 miliard dolarů. Výstavba gigantických vodních elektráren je ovšem velmi problematická, a to kvůli jejich negativnímu dopadu na životní prostředí a výraznému porušování lidských práv. Jenom při stavbě přehrady Tři soutěsky se muselo přestěhovat téměř 1,5 milionu lidí. V porovnání s předchozím rokem se v Číně výrazně zvýšil instalovaný výkon především u větrných turbín (nárůst o 26 procent) a solárních elektráren (nárůst o 67 procent).

Pokud bude energetická spotřeba nadále klesat, celá řada elektráren zcela ztratí smysl.

Následkem uvedených trendů se v Číně využívají uhelné elektrárny čím dál méně. V roce 2014 vyrobily o 1,4 procenta méně elektřiny než v předchozím roce a v současné době se jejich kapacita využívá pouze z 54 procent. To je vůbec nejméně za posledních třicet let. Proto byly také některé uhelné projekty v minulých letech zastaveny.

Snížení cen, zákaz používání paliva s vysokým obsahem škodlivin a vyšší požadavky na ochranu životního prostředí způsobily propad ve výnosech těžařských koncernů. Tři uhelné firmy ze čtyř vykazují červená čísla. V minulých letech se muselo zavřít skoro 6000 dolů. Do konce roku 2015 by se měla těžba ukončit v dalších 2000 dolů. Těžařské společnosti podléhají na jedné straně finančnímu a politickému tlaku na omezení těžby, jiné mají na druhé straně v plánu stavět nové uhelné elektrárny.

Odborníci varují před nebezpečím investiční bubliny, kterou s sebou přinese naddimenzovanost celého systému. Není totiž možné, aby se donekonečna plánovaly nové uhelné elektrárny, které nakonec nebudou vůbec potřeba. Firmy s velkými uhelnými rezervami se na akciových trzích pomalu propadají, protože jejich zásoby postupně ztrácejí na hodnotě. Tento trend bude mít dopad i na spřízněné sektory, konkrétně na velké investory a banky, které vlastní akcie uhelných společností nebo jim půjčily finanční prostředky. Jestliže čínská uhelná bublina splaskne, bude to mít negativní vliv nejenom na ekonomiku této země, ale i na celý asijský prostor. Také velké australské a indonéské těžařské koncerny, které své exporty naplno směřují právě do Číny, rychle pocítí případné problémy.

Skutečnost, že se čínská vláda začíná na uhlí dívat kriticky a podporuje rozvoj obnovitelných zdrojů, je pro zbytek světa důležitým signálem. Protože Čína zajišťuje masovou výrobu nejrůznějších produktů, sníží se tím celkově výrobní náklady. Tato země, která je největším znečišťovatelem ovzduší vůbec, by tak mohla paradoxně urychlit změnu globálního energetického systému.

Dovoz uhlí sice v Číně nepřekračuje deset procent, případné snížení spotřeby však exportní země okamžitě pocítí.