Menu

Energetická chudoba

Nedostatek elektřiny - nedostatek šancí

Mnoho lidí nemá přístup k elektrické energii. V zemích, kde elektřina nejvíc chybí, vlády prosazují tradiční uhelné zdroje.

Téměř 1,2 miliardy lidí žije bez elektřiny. Jenom v Indii je to asi 300 milionů, v Nigérii přes 80 milionů a v Bangladéši přes 65 milionů lidí. Podle zprávy Světové banky Global Tracking Framework se sedm z deseti nejméně elektrifikovaných zemí nachází v Africe. 87 procent světové populace bez přístupu k elektřině žije v jižní Asii a v subsaharské Africe.

Mezinárodní energetická agentura zavedla pojem takzvané energetické chudoby. Ta se podle její definice týká lidí, kteří nemají přístup k dodávkám elektrického proudu a vaří na otevřeném ohni, který jim znečišťuje vzduch v příbytku (Pojem energetická chudoba se často používá také v jiné souvislosti. Zejména ve Velké Británii řada domácností nezvládá platit účty za vytápění. Energetickou chudobou (fuel poverty) jsou podle britské definice postiženy domácnosti, které za vytápění utratí více než desetinu svých příjmů.). Absence dodávek elektřiny brzdí především rozvoj řemesel a vzdělávání. Negativně tak dopadá především na venkovské obyvatelstvo. Ve vesnicích, jež nejsou připojeny na elektrickou síť a nemají vlastní zdroj elektřiny, žije více lidí pod hranicí chudoby. Nemocnice bez klimatizace a přístrojového vybavení mohou poskytovat jen omezenou péči. V Africe chodí miliony dětí do škol bez dostatečného osvětlení a větrání. Navíc se bez elektřiny nemohou naučit pracovat na počítači a nemají přístup k internetu. Téměř tři miliardy lidí na světě vaří na otevřených ohništích či topí v primitivních kamnech, ať už využívají jako palivo dřevo, usušený zvířecí trus či kerosin. Na tento způsob vaření je jenom v Indii a Číně stále odkázáno okolo 600 milionů lidí. V Zimbabwe využívá téměř veškeré venkovské obyvatelstvo pro své energetické potřeby dřevo, a když se dřeva nedostává, spalují hnůj a zvířecí trus. Vaření na otevřeném ohni v interiéru je zdraví škodlivé: 3,5 milionu lidí zemře každoročně na následky dýchání znečištěného vzduchu ve svém obydlí. Tradiční vaření navíc zatěžuje životní prostředí, protože kvůli získávání dřeva na topení či k výrobě dřevěného uhlí se kácejí lesy. V průběhu posledních dvaceti let se sice podařilo zajistit přístup k elektřině pro další 1,7 miliardy lidí, především ve městech, ale světová populace se ve stejné době rozrostla o dalších 1,6 miliardy lidí, takže rozdíl není skoro patrný.

Číně se podařilo dostat mnoho milionů lidí z energetické chudoby díky výstavbě stovek uhelných elektráren. Také v Indii těchto zdrojů přibývá. Lidé však za to musí tvrdě zaplatit – smogem v metropolích. Jsou dny, kdy se v hlavních městech Pekingu a Novém Dillí nedá kvůli smogu vůbec pobývat. Nejde tedy o postup, který by vyřešil problémy s dýcháním znečištěného vzduchu.

V okolí míst, kde se uhlí těží, ale bývá situace často ještě horší. Těžební oblasti v Indii jsou navíc hustě obydlené. V regionu Jharia, kde se nachází největší indický revír, dělníci nelegálně rubají uhlí i pod silnicemi, železničními tratěmi a vesnicemi. Následkem toho se terén propadá a dochází k poškození staveb. Pod zemí hoří už několik desetiletí tucty požárů, které se v uhelných vrstvách vznítily poté, co k ložisku pronikl atmosférický kyslík. Z ložisek potom unikají na zemský povrch jedovaté či zdraví škodlivé plyny jako oxid uhelnatý, oxid siřičitý, metan a arsen. Způsobují onemocnění dýchacích cest a kůže, rakovinu a žaludeční problémy. Regiony s významným výskytem podzemních požárů se nacházejí i v Číně.

Řadu desetiletí bylo uhlí chápáno jako hybná síla ekonomického rozvoje, industrializace a potírání chudoby. Někteří politici stále věří slibům uhelného průmyslu, jenž o sobě prohlašuje, že může zajistit velké množství energie, která bude kdykoliv k dispozici a kterou si bude moci dovolit většina obyvatelstva. Spalování uhlí je ovšem jednou z hlavních příčin globální změny klimatu a v řadě regionů i znečištění ovzduší. Proto je nutné hledat alternativy. Generální tajemník OSN Pan Ki-mun přišel v roce 2011 s iniciativou Udržitelná energie pro všechny. Jejím cílem je zpřístupnit do roku 2030 všem lidem elektřinu a zajistit jim čistá, moderní topeniště pro vaření. Zároveň by se měl v celosvětovém energetickém mixu zdvojnásobit podíl obnovitelných zdrojů a zvýšit energetická účinnost. Tuto iniciativu se zavázalo prosazovat asi 80 zemí. Velké firmy slíbily, že ji podpoří několika miliardami dolarů. Nevládní organizace jako Přátelé Země nicméně iniciativě vytýkají, že nedostatečně zapojuje obyvatelstvo, kterého se elektrifikace přímo týká. Projekt není navíc podle jejich názoru dostatečně ambiciózní a celý postup téměř nelze kontrolovat.

Vyučování bez elektrické energie, tedy i bez počítačů a ventilátorů, je pro miliony školáků v Africe každodenní skutečností.

Plán OSN podporuje vizi decentralizovaného zásobování energií z fotovoltaických, větrných, bioplynových a menších vodních zdrojů. To je zajímavé především pro venkovské oblasti. Uhelné elektrárny se totiž vzhledem ke své velikosti stavějí především kvůli elektrifikaci velkých měst. Tam, kde se nevyplatí stavět rozvodné sítě, protože lidé bydlí příliš daleko nebo mají jen malou spotřebu elektrické energie, nenabízí centralizovaná energetika vhodné řešení. Slunce a vítr jsou ale k dispozici prakticky všude. S využitím kombinace obnovitelných zdrojů má řada regionů dobré zkušenosti. V Indii či Bangladéši existují již stovky malých regionálních elektrických sítí, které nezávisejí na hlavní rozvodné soustavě a využívají lokální zdroje. Čím více vesnic s vlastním zdrojem se na takovouto síť napojí, tím se jejich energetické zásobování zlepší.

V domácnostech s otevřeným ohněm a nedostatečným větráním ohrožují spaliny zdraví i lidské životy.

Samotné napojení na centrální rozvodnou síť v lidnatých rozvojových zemích nezaručuje bezpečné dodávky. V Indii se ke státní rozvodné soustavě v průběhu posledních deseti let připojilo přes 20 milionů domácností. Navzdory tomu, že je do soustavy připojeno více než 100 gigawattů instalovaného výkonu, však spotřeba výrazně převyšuje nabídku. To jinými slovy znamená, že elektřina z fosilních zdrojů je na mnoha místech k dispozici pouze několik hodin denně.

Ve snaze pokrýt vzrůstající poptávku po elektrické energii a snížit energetickou chudobu se indická vláda začala zamýšlet i nad obnovitelnými zdroji. Do roku 2022 by se v této zemi měly vystavět fotovoltaické elektrárny s výkonem 100 gigawattů. V Číně a Jihoafrické republice se kombinují obnovitelné zdroje s fosilními palivy a výstavbou jaderných elektráren. Nové uhelné elektrárny však navzdory lepší účinnosti zvyšují množství skleníkových plynů v ovzduší. Jenom pro ilustraci – podle indického šestiletého plánu se bude ještě v roce 2022 pokrývat spotřeba energie ze dvou třetin z uhelných elektráren.

Indie je poslední velkou zemí, která si od uhlí slibuje hospodářský růst a modernizaci.