Menu

Lidská práva

Přehlížení a potlačování lidských práv

S příchodem uhelných koncernů hrozí v řadě zemí místnímu obyvatelstvu přesídlení a represe. Koncerny totiž často neplní dobrovolné závazky o ochraně lidských práv.

Těžařské firmy jsou častěji než jiné průmyslové odvětví kritizovány za porušování lidských práv. John Ruggie, který zastával mezi lety 2005 a 2011 funkci zvláštního pověřence OSN pro oblast porušování lidských práv ze strany hospodářských subjektů, konstatoval, že 28 procent všech stížností směřuje proti těžařským a ropným či plynařským firmám. V uhelných hlubinných dolech panují podle slov dotčených osob nedůstojné pracovní podmínky a zanedbávají se bezpečnostní opatření. V případě povrchových dolů se firmy podle Ruggieho kritizují za to, že porušují právo na zásobování jídlem a vodou z místních zdrojů a že obyvatelstvo není dostatečně chráněno před nuceným přesídlováním.

Kvůli těžbě uhlí ztrácejí lidé ornou půdu, pastviny i místa pro lov. V Mosambiku nechaly firmy z Brazílie, Velké Británie a Indie v letech 2009 až 2012 přesídlit více než 2500 domácností. Obyvatelé byli přestěhováni do neúrodné oblasti bez vody a bez možnosti pěstovat základní plodiny. Další problém představuje voda, která se odčerpává z dolů a bez jakéhokoliv čištění vypouští do okolí. Tuto vodu nelze vůbec používat, protože jsou v ní rozpuštěné soli ze spodních geologických vrstev a navíc je kontaminovaná strojním olejem. Často přitom nastává nebezpečí znečištění jak povrchových, tak podzemních vod daného regionu.

Na severozápadě Bangladéše hrozí kvůli plánovanému dolu v Phulbari přesídlení 130 000 lidem. 220 000 dalších se právem obává, že přijde o čistou vodu. Od okamžiku zveřejnění projektu proti němu vedou obyvatelé tohoto regionu aktivní kampaň. Odpůrci dolu jsou ovšem zastrašováni násilím. Paramilitaristická skupina Bangladéšských střelců zabila v roce 2006 tři osoby a přes sto dalších zranila. Aktivisté si památku těchto obětí každý rok připomínají. V roce 2012 místní vláda zakázala shromažďování skupin více než čtyř osob, aby zamezila protestům.

V Kolumbii, Indonésii a Jihoafrické republice nechávají těžařské firmy chránit své komplexy ozbrojenou ostrahou. Ta bývá nasazována i proti zaměstnancům a protestujícímu obyvatelstvu. Protesty se klasifikují jako kriminální čin, aby k nim docházelo co nejméně. Jako aktuální příklad lze uvést vraždu tří odborářů v roce 2001, za kterou stáli kolumbijští paramilitaristé. Jejich příbuzní obviňují americký koncern Drummond, že si pachatele najal jako bezpečnostní pracovníky. Koncern dodnes svoji zodpovědnost popírá a na začátku roku 2015 dokonce v USA zažaloval advokáta obětí.

Těžební projekty často ovlivňují život domorodého obyvatelstva. Například sídla Teleutů a Šorů na ruské Sibiři byla obklopena pásem povrchových dolů. Prach a odváděná voda zničily místa, kde tyto původně turecké národy lovily zvěř a ryby. V Kolumbii se stejnému osudu brání kmen Gunadule poté, co místní vláda povolila jihokorejské firmě na jeho území těžit uhlí. Se zástupci původních obyvatel se většinou nic nekonzultuje, a pokud ano, berou těžaři dohody jako nezávazné. Sliby o rekultivaci zůstávají nenaplněny. V indickém Džhárkhandu se sice zemina z původních polí nad povrchovým dolem černého uhlí dala skutečně stranou, aby se mohla později znovu použít, ale v průběhu šesti let ztratila na veškeré úrodnosti.

Za většinou úmrtí v uhelných dolech je třeba hledat nedodržování bezpečnostních standardů a pracovních norem, což v podstatě také znamená porušování lidských práv. Ačkoliv hornictví poskytuje na celém světě pracovní místa pouze jednomu procentu všech zaměstnaných, má na svém kontě osm procent všech smrtelných pracovních úrazů. Přitom si musíme uvědomit, že ne všechny úrazy jsou oficiálně hlášeny, a to zejména v případech, kdy k neštěstí dojde v ilegálních dolech například v Číně, Kolumbii nebo Jihoafrické republice.

V Německu muselo v průběhu devadesáti let ustoupit těžbě hnědého uhlí 230 obcí s celkem 110 000 obyvateli.

Pneumokonióza neboli zaprášení plic se na celém světě považuje za nemoc z povolání. Země jako Rusko, Indie a Jihoafrická republika však v této souvislosti přesto žádné statistiky nezveřejňují. Čínské ministerstvo zdravotnictví registrovalo za rok 2010 přesně 23 812 nových případů výskytu této nemoci, přičemž polovina z nich byla způsobena těžbou uhlí. Mezinárodní výzkumná skupina prověřila po celém světě 260 000 případů úmrtí na pneumokoniózu a ukázalo se, že u 25 000 osob ji zapříčinila právě práce v dolech. Velmi problematická situace nastává i v případech, kde nemoc nevedla k úmrtí, ale k vážnému poškození zdraví. Protože nemocní museli přestat pracovat, hrozila jejich rodinám chudoba. Měli sice právní nárok na odškodnění od provozovatele dolu, ale k jeho uplatnění potřebovali potvrzení od lékaře. V mnoha případech tak odškodné vyplaceno nebylo, a to buď vůbec, nebo ne dostatečně rychle či v odpovídající výši.

Mnoho uhelných oblastí se nachází v regionech, které patří k těm nejchudším. Je tomu tak i v rozvinutých průmyslových zemích. V Apalačském pohoří na východě USA dosahuje míra chudoby a úmrtnost mnohem vyšší úrovně v uhelných revírech než mimo ně. Z průzkumů v několika státech, kde se těží uhlí, vyplynulo, že z těžby profituje v prvé řadě málo početná vrstva většinou městských obyvatel, zatímco venkovské obyvatelstvo na ni spíše doplácí. Chudoba také nezřídka vede obyvatele k tomu, aby posílali do uhelných dolů pracovat i děti. Ve více než 15 000 těžařských komplexů v indickém státě Džhárkhandu pracuje za často lidsky nedůstojných podmínek na 400 000 dětí.

Kritika tlačí těžařské společnosti k tomu, aby reagovaly konkrétními kroky. Sdružení ICMM, které sdružuje 21 největších těžařských společností světa, zveřejnilo zásady zachovávání lidských práv a práv domorodých národů. Devět států, dvacet osm podniků a deset nevládních organizací se dobrovolně zavázalo netolerovat brutální zásahy ostrahy dolů. Některé koncerny se také rozhodly zlepšit nabídku zdravotnických služeb a infrastrukturu. Přesto však v mnoha státech chybí dostatek možností a vůle garantovat zaměstnancům a místnímu obyvatelstvu to nejdůležitější: právní jistotu.

Dnes pracuje v hornictví více žen než v minulosti. V souvislosti s tím také umírají na pneumokoniózu. Počet mužů zaměstnaných v hornictví se naopak snižuje.