Menu

Práce

Pracovní místa bez perspektivy

Ačkoliv těžba stále narůstá, pracovní místa v uhelném průmyslu ubývají. Přerod energetického mixu zasáhl všechny kontinenty. Práce horníků v podzemí představuje dodnes jedno z nejrizikovějších povolání vůbec.

V roce 2012 pracovalo v uhelném průmyslu na celém světě téměř sedm milionů lidí. Většina z nich se podílela přímo na těžbě. Statistiky za rok 2015 budou zřejmě ještě nižší. Pracovních pozic v uhelném sektoru ubývá především v Číně. Tato těžařská velmoc s enormními ložisky totiž usiluje o větší efektivitu než v minulosti. Přesto však v porovnání s USA zaměstnává v uhelné branži několikanásobně vyšší počet lidí. Díky moderní technice a optimalizovaným těžebním postupům se v roce 2013 ve Spojených státech amerických vytěžilo 0,9 miliard tun uhlí za pomoci přibližně 90 000 havířů. V Číně bylo pro získání 3,7 miliard tun této suroviny potřeba 5,7 milionů horníků. Navíc se v USA těží především v povrchových dolech, v Číně naopak v hlubinných. Americké uhelné společnosti snížily jenom v roce 2013 své stavy o dalších 10 000 pracovních míst. To mimo jiné souvisí i s rozmachem těžby břidlicového plynu, vedle níž se těžba uhlí jeví jako málo rentabilní.

Původně nízká produktivita začala v Číně a Indii rapidně narůstat, což má za následek snižování počtu důlních zaměstnanců. Vedle toho se čínská vláda rozhodla zavřít tisíce malých, málo efektivních dolů. Také Indie si nyní vystačí s menším počtem horníků k vytěžení stejného množství uhlí. Společnost Coal India Limited snížila mezi lety 2005 a 2014 počet zaměstnanců z 500 000 na 350 000. Zároveň v této společnosti pod státním dohledem narostl objem těžby o více než třetinu. Vedle toho investovala Indie a Čína do australských dolů, odkud uhlí dováží. Následkem toho patří Austrálie k několika málo zemím, kde počet zaměstnanců v uhelné branži narůstá.

Také v Evropské unii mizí každoročně tisíce pozic: zatímco v roce 2008 pracovalo v hlubinných a povrchových dolech 342 000 horníků, v roce 2013 to bylo 328 000. V České republice, která stále provozuje vysoký počet uhelných elektráren a tepláren, se počet pracovních míst v uhelném průmyslu rovněž snižuje. Například Mostecká uhelná společnost a její nástupnické firmy snížily mezi lety 1993 a 2012 počet zaměstnanců ze 16 000 na 2000. S menším zpožděním přichází změna energetického mixu i do Polska, jež získává velkou část elektřiny z uhelných zdrojů. Naopak ve Velké Británii se s těžbou uhlí již rozloučili skoro úplně. V roce 2016 zůstanou v Británii v provozu zřejmě už jen dva hlubinné doly, jeden stávající a jeden nový, které jsou však oba ve vlastnictví zaměstnanců.

Německé doly na černé uhlí zaměstnávaly ještě v roce 1950 téměř 600 000 osob, z toho 360 000 horníků pracujících v hlubinných dolech. V dnešní době nabízí tento sektor 12 100 pracovních míst. V roce 2018 by se měly černouhelné doly zavřít zcela. V oblasti těžby hnědého uhlí se v Německu snížil počet zaměstnanců z 130 000 pracujících v oboru v roce 1990 na dnešních 21 000 osob, které se buď podílejí na těžbě jako takové, nebo jsou zaměstnané v uhelných elektrárnách.

Na jedné straně ztrácí uhelný sektor z hlediska nabídky pracovních míst celkově na významu, na straně druhé se čím dál více prosazují obnovitelné zdroje. V roce 2013 bylo na celém světě v sektoru zelené energie přímo či nepřímo zaměstnáno 6,5 milionu lidí, tedy o 800 000 více než v roce 2012. Podle údajů Mezinárodní agentury pro obnovitelné zdroje energie jsou obě branže z hlediska zaměstnanosti v současné době téměř vyrovnané. V Německu a Evropské unii už získaly obnovitelné zdroje dokonce náskok. V rozvojových zemích se statistiky zaměřují pouze na těžbu jako takovou a nevěnují pozornost projektům, přepravě a provozu elektráren. Navíc není v mnoha případech jasné, co všechno se mezi nepřímá pracovní místa počítá.

Z čísel lze přinejmenším vyčíst obecné tendence. Čína zaujímá z globálního hlediska pozici velkého hráče v sektoru obnovitelných zdrojů. V roce 2013 působilo v této oblasti přes 2,6 milionu lidí. Nové pozice vznikají především v souvislosti se vzrůstajícím počtem instalací a ve výrobě zařízení. Čínu poté následuje Brazílie, která v tomto sektoru nabízí asi 900 000 pracovních míst, dále USA s 600 000 místy a Indie s 400 000 pozicemi. Německo obsadilo páté místo. V porovnání s rokem 2004 se v Německu počet zaměstnanců v oblasti obnovitelných zdrojů zdvojnásobil a v roce 2013 překračoval 370 000.

V sektoru obnovitelných energií panují celkově lepší pracovní podmínky než v uhelném průmyslu, ačkoliv i zde jsou zdravotní rizika, například v chemických závodech vyrábějících materiál pro solární panely. Pracovníci v dolech však riskují své zdraví a životy nesrovnatelně víc. Uhelný prach se usazuje na plicích a způsobuje chronická onemocnění dýchacích cest. Důlní neštěstí patří vzhledem k dramatickým okolnostem a počtu obětí k velmi intenzivně vnímaným katastrofám. Po 150 letech zkušeností s těžbou snad neexistuje obor se stejně propracovanými znalostmi a předpisy úrazové prevence jako uhelný průmysl. Když k nějakému neštěstí dojde, často se ukáže, že na vině byla snaha ušetřit, zanedbání bezpečnostních standardů či selhání technických zařízení.

Mnoho důlních katastrof způsobilo nedodržování bezpečnostních předpisů.

Osmdesát procent všech smrtelných důlních neštěstí se stalo v Číně. I zde se však situace zlepšuje a malé doly, které patřily k obzvláště nebezpečným, byly zavřeny. Zatímco v devadesátých letech umíralo v Číně ročně 5000 až 7000 horníků, v roce 2010 se jejich počet snížil na zhruba 2400 osob a v roce 2014 by se měl počet obětí zdejších důlních katastrof pohybovat okolo 930.

V západních průmyslových zemích si práci v dolech často spojujeme s představou tvrdě pracujícího umouněného horníka. Zastoupení žen zpravidla nepřekračuje 20 procent, přičemž více jich zde pracuje v bývalých socialistických zemích. V mnoha částech světa není pro ženu jednoduché vůbec práci v uhelném průmyslu dostat. Když se jim to přesto podaří, bývají hůře placené než muži a navíc se v některých zemích vystavují riziku sexuálních útoků.

Podle studie Greenpeace o trvale udržitelné energetické politice ztratí uhelný sektor do roku 2030 celosvětově další dva až tři miliony pracovních míst. Průmysl spojený s obnovitelnými zdroji roste nicméně dostatečně rychle a může tyto ztráty kompenzovat. V roce 2014 bylo v německém Ibbenbürenu přijato ještě 54 učňů do oboru sanací v uhelném průmyslu – jedná se o poslední otevřený ročník.